Šárka Hubená: Prostě jsem se tady najednou ocitla



Minulou sobotu se konečně sportovní střelci dočkali, v Manušicích se uskutečnila Grand Prix Česká Lípa. A domácím závodníkům se velmi dařilo. „Téměř 20 našich střelců si udělalo nový osobní rekord,“ říká trenérka a závodnice Šárka Hubená.

Střelnice v Manušicích má za sebou první letošní závod. Jaká byla kvalita a jak se dařilo vašim střelcům?

Přes všechna opatření vlády, které jsme museli dodržovat, se nám podařilo dosáhnout vysoké kvality závodu, která se od našeho klubu očekává. Co nás mrzelo nejvíc, že jsme nejlepší střelce nemohli vyhlásit na místě a společně posedět u grilování, jako obvykle. Zato se nám ale dařilo skvěle a téměř 20 našich střelců si udělalo nový osobní rekord.

Jaké další závody se letos budou v Manušicích konat?

29.-30. srpna pořádáme malorážkový závod „Memoriál G. a L. Kůrových“, na počest babičky a dědy Kateřiny Emmons. Manželé Kůrkovi do Manušic jezdili léta střílet a tak si je připomínáme spolu s Katkou a jejím manželem Metthewem každý rok, kdy se k nám rádi vrací.

Střelci jako ostatní sportovci zažívali v minulých týdnech nezvyklou pauzu. Jak jste jí vyplnili?

Měli jsme tzv. internetovou sušárnu, to když nemůžeme střílet, tak střelbu simulujeme doma, „sušíme“. Scházeli jsme se přes whats up. Bylo však hodně těžké udržet dětskou pozornost, hlavně ke konci. Aby to děti bavilo, (úsměv) dělali jsme různé testy, ale i všelijaké blbosti. Jen do cvičení se nikomu moc nechtělo, projevovala se u nich i taková ta určitá lenost, jako že nic nemusí.

Ale zas třeba Verča Svobodová (manušická dorostenka) mi pomáhala připravovat video cvičení, aby děti úplně nezlenivěly. Udržovali jsme osobní kontakt, aby nám přišly, až tohle všechno povolí a ony opravdu přišly v plném počtu, už se nemohly dočkat. (úsměv)

Přišli jste kvůli koronakrizi o nějaké důležité závody?

Určitě. Především o vzduchovkové MČR, na které se děti nejvíce připravovali. Ale nakonec o něj nepřijdou, protože bylo přeloženo na letošní listopad.

Jak jste se dostala ke střelbě?

Bylo to můj sen. Prostě jsem se tady najednou ocitla a už jsem tady zůstala. (úsměv) Léta letoucí jsem jezdila kolem této střelnice a vždycky jsem si říkala, že se tady zastavím, ale pořád bylo něco důležitějšího, především práce. Ale jednou jsem si řekla, že konečně začnu dělat něco pro sebe a prostě sem jsem přijela. Zrovna tu byl pan Opelka (bývalý reprezentant), pan Kučera (trenér mládeže) a pan Brabec (současný hlavní trenér). Byli moc hodní a rovnou mě přijali.

A jak jste zatím se svou kariérou spokojená?

Chvilku jsem si myslela, že mě v Manušicích připraví rovnou na Olympiádu :-), protože jako každý jsem si myslela, že na to mám talent, ale po nějakých dvou, třech letech jsem pochopila, že jen talent nestačí a že už to v mém věku úplně nejde. Střelba je opravdu dřina, musí se makat na 100%. Ale snažím se, nějaké výsledky tu jsou. (úsměv)

Jestli se nemýlím, máte medaile z mistrovství republiky.

Ano, v družstvech, jsme tady v Manušicích tři ženský a je to fajn, když se pak spojí ten výsledek a dá to bednu. Ale na tu individuální medaili z „velkého“ závodu ještě čekám. Ráda bych se dostala aspoň do finále Českého poháru.

Pořád je pro vás na prvním místě závodění nebo už je pro vás prioritou trénovat děti?

Teď už převažuje trénování dětí, našla jsem v tom jistý smysl, ale samozřejmě dál makám (úsměv).

Jaké jsou vaše letošní cíle, z pohledu závodníka a poté trenéra?

Jak už jsem naznačila, ráda bych se dostala do finále poháru. Co se týká republiky, tak tam si žádné velké šance nedávám, protože jak byly zrušené všechny mezinárodní závody, tak se všichni špičkoví střelci soustředí na domácím MČR.

A co se týká dětí, tak hlavně aby u sportu vydržely. A když se umístí na mistrovství republiky, tak by to bylo hodně příjemné.

Manušice dokáží vychovávat talenty. Které současné byste zmínila?

Tak teď nás zrovna opustil velký talent Ondra Bílek, který přešel k profíkům do Plzně. Ten má nakročeno na světovou špičku. Ale těch jmen bych mohla jmenovat docela dost. Třeba Verča Svobodová střílí výborně, dále Karolínka Martínková, Kuba Němec, Matěj Bandas a pistolářka Hanka Salavcová. To jsou jména, o kterých ještě hodně uslyšíme. (úsměv)

autor: Alex Neugebauer

foto: archív Šárky Hubené