Ondřej Bílek: Jsem rád, že mě „vychovali“ zrovna v Manušicích



Devět cenných kovů získal za poslední tři roky z prestižních českých závodů sportovní střelec Ondřej Bílek. Tento dorostenec tak dokazuje, že v Manušicích se rodí talenti jak na běžícím páse.

Jak jste se dostal ke sportovní střelbě? Dělal jste původně i jiný sport?

V roce 2013, když mi bylo 9 let, jsem se hodně zajímal o zbraně a o vojenskou techniku. Můj děda si uvědomil, že v Manušicích je střelecký klub, tak jsem si říkal, proč to nezkusit. Moje mamka se domluvila s panem Stupkou a v té době jsem začal sportovně střílet. Před střelbou jsem dělal i jiné sporty jako např. plavání, tanec, stolní tenis nebo fotbal, ale ty mě nebavily nebo mi nešly. I když jsem střílel, tak jsem hrál fotbal, ale mělo to na mě negativní vliv u střelby, tak jsem i s fotbalem nadobro skončil.

Možná to otázka není úplně na vás, přesto se zeptám. Dá se říci, že máte na střelbu určitý talent a vlohy, či jste si to musel, jak se říká vydřít, abyste byl tam, kde jste?

Já osobně si myslím, stejně jak můj bývalý trenér pan Brabec jednou řekl, že na to mám talent. Nechci být nějak namyšlený, ale už ze začátku mě střelba bavila a byl jsem v ní velmi dobrý. A jen další pílí, prací a podporou ostatních jsem se vypracoval tam, kde teď jsem.

V dorostenecké kategorii patříte k české špičce. Jak se vám vede v mezinárodní konkurenci?

Tak mezinárodní konkurence je trošku těžší. Ale to je samozřejmě asi u každého. Je to úplně jiná atmosféra, když jedete na nějaký mezinárodní výjezd, můžete vidět ostatní střelce, jaké mají rituály, jak střílí apod. Myslím si, že mně se na mezinárodních závodech u vzduchové pušky vede mezi českými juniory nejlépe. Ke konci února tohoto roku jsem se účastnil Mistrovství Evropy v Polsku a umístil jsem se na 16. místě, což je podle mě jako první zkušenost velký úspěch. U malorážky mám za sebou jen pár mezinárodních výjezdů, ale to všechno přijde. 🙂

I když je manušický klub prestižní a už desítky let má své jméno, většina kvalitních závodníků posléze odchází do plzeňských klubů. Jak je to u vás?

Ano, jsou velmi známý klub, ale jak všichni odcházejí do Plzně, tak se bohužel jejich kvalita zmenšuje. Já tedy od letošního roku také střílím už za SSK OLYMP Plzeň, ale stále trénuji v Manušicích nebo v České Lípě kvůli škole. Můžu říct, že jsem rád, že mě „vychovali“ zrovna v Manušicích. Dali mi pevné a velmi dobré základy ve střelbě a poskytli velmi příjemné prostředí. Jsem rád, že jsem mohl být součástí jejich týmu.

Střelba je hodně o soustředění. Máte nějaký recept či rituál, který děláte před a pak během závodu?

Ano, souhlasím, že je hodně o soustředění. Já mám bohužel někdy problém se soustředěností a také jsem během závodu velmi nervózní, ať už se jedná o mistrovství Evropy či nějaký malý závod na vesnici. Mám vyzkoušené, že v den závodu jsem v dobré náladě a jsem optimistický. Před závodem si dám něco malého k jídlu a poslouchám svůj playlist písniček. Během závodu poté využívám dechových cvičeních a mám po ruce i vodu.

autor: Alex Neugebauer

foto: archív Ondřeje Bílka