Milen Kirov: Jsem si jistý, že jsme si zasloužili být v první osmičce



Brankář českolipských futsalistů Milen Kirov zažil v dětství, to co snad většina brankařů. Jednou na tréninku chybí gólman, kouč tam dá někoho z hráčů a už tam většinou i zůstane. „Trenér mi řekl, že tohle je moje místo,“ vzpomíná opora Démonů.

V kolik letech jste se začal věnovat futsalu?

S futsalem jsem začal v roce 2008 během svého studia na univerzitě.

Hrával jste i fotbal?

Ano, hrál jsem fotbal až do roku 2005, kdy jsem začal studovat na univerzitě, a rozhodl jsem se z mnoha důvodů, že nemá smysl v tom pokračovat.

Už odmala jste byl brankář?

Na začátku ne, ale jednou na tréninku nebyli žádní brankáři, takže jsem to zkusil a trenér mi řekl, že tohle je moje místo.

Proč jste se rozhodl přijmout angažmá právě v České republice, přesněji ve Žďáru nad Sázavou?

Protože mi manažer z práce navrhl, abych přijel do Prahy (povýšení v práci) a já jsem si řekl: proč ne. Chtěl jsem také zkusit hrát futsal v zahraničí…Můj trenér z Bulharska zná Mico Martice (trenér futsalu ve Finsku), který je přítel s Benim Simitciu (trenér v pražské Spartě). Takže tak to všechno začalo.

Proč jste se rozhodl poté přemístit do České Lípy?

Benago jsou jako profesionálové. Trénovali během dne a já musím pracovat. Takže pro mě bylo těžké věci kombinovat a navíc měli velmi dobré brankáře, takže by pro mě bylo těžké hrát. Současně českolipský trenér Karel Kruliš hledal brankáře pro Démony a Beni mě navrhl. Šel jsem tedy do České Lípy a už jsem tu skoro čtyři roky.

Jaká je popularita futsalu v Bulharsku?

Bohužel futsal není v Bulharsku tak populární, jako je tady v Čechách. U hráčů není téměř žádný pokrok, nejsou tam žádní mladí hráči, a proto letos národní ligu hraje pouze šest týmů. Mladí hráči hrají mnohem více mini fotbal. Také si myslím, že bulharská fotbalová unie nedělá tolik, aby více rozvíjela futsal …

Jak jste na tom s češtinou? Byly to těžké začátky?

Je to pro mě těžké, protože pracuji s angličtinou a francouzštinou a v práci vůbec češtinu nepoužívám. Všechno, co jsem se naučil, je kvůli klukům v týmu. 🙂

Na který zápas v dresu Démonů vzpomínáte nejraději?

Nikdy nezapomenu na svou první hru v České republice v Hodoníně proti Tangu. Vedli jsme 4:0, ale bohužel konečné skóre bylo 6-6. Dokonce jsem vstřelil gól. Určitě mám s týmem spoustu dalších dobrých vzpomínek, ale tohle první mi přichází na mysli.

Co vy a reprezentace?

Když jsem hrál v Bulharsku, byl jsem součástí týmu. Bohužel v minulých letech se trenéři několikrát měnili a pokaždé říkali, že svaz nemá rozpočet mít hráče ze zahraničí plus skutečnost, že v Bulharsku mají dost brankářů. Nyní je opět nový trenér a pozval mě na nějaký turnaj, který se však konal ve stejnou dobu jako zápas Démonů, takže jsem se nemohl připojit. Doufám ale, že znovu budu mít možnost hrát v reprezentačnim týmu, bylo by pro mě velké potěšení hrát za svoji vlast.

Věříte ještě tomu, že se futsalová liga letos dohraje?

Sleduji situaci a myslím, že liga skončí. Tato situace není pro nikoho příjemná, ale nejdůležitější je zdraví hráčů a lidí. Doufám, že se situace během léta znormalizuje, takže budeme moci znovu zahájit tréninky a doufat, že pro nás bude nová sezóna lepší.

Démoni jsou po 20. kolech na 10. místě. Je to pro vás zklamání nebo to odpovídá síle týmu?

Myslím, že to není skutečné místo našeho týmu. Máme mnohem větší potenciál, ale ztratili jsme body, které jsme neměli ztratit. Doma s Vysokým Mýtem a Libercem a venku s Tangem a Helasem. V některých zápasech jsme neměli šance, v jiných jsme opět projevili slabost dávat góly. Jsem si jistý, že jsme si zasloužili být v první osmičce, ale nakonec je toto realita. Právě teď je ale nejdůležitější, abychom byli zdravi, takže to je to, co přeji všem.

autor: Alex Neugebauer

foto: FC Démoni Česká Lípa