Jakub Novák přestoupil z florbalové superligy do extraligové medicíny



Ještě před deseti lety nejenom, že většina (dospělých) lidí v České Lípě pořádně nevěděla, co to je florbal, ale asi ani netušila, že u nás ve městě existuje florbalový klub. Jenže poté z „podpalubí“ nezájmu se FBC Česká Lípa vyšplhal až na pozici nejoblíbenějšího sportovního klubu v našem městě. Jedním z hráčů, kteří pomohli k rozmachu českolipského florbalu, je Jakub Novák. Bohužel už ho na 99% v modrobílém dresu neuvidíme.

Možná některé fanoušky překvapuje, že už se neobjevujete nejenom v českolipském dresu, ale i v žádném jiném superligovém týmu. Znamená to, že jste s vrcholovým florbalem skončil?

Je to tak, před rokem jsem totiž ukončil studium na vysoké škole a nyní pracuji v Centru Pohybové Medicíny Pavla Koláře a ve Fakultní nemocnici Motol. Bohužel v mém oboru fyzioterapie je nutné další postgraduální vzdělávání, což znemožňuje se naplno věnovat florbalu a bez dostatečného množství tréninků superligu hrát prostě nejde, což jsem pochopil na začátku loňské sezóny. Nyní působím v Národní lize v týmu Wizzards Praha, kde hraji na postu obránce, jelikož jsem dost zpomalil a střílet góly jako dřív už mi taky moc nejde (úsměv).

Dělat u Pavla Koláře a zároveň v Motole je podle mne velikánský úspěch. Už od mala jste tíhnul tímto směrem, tzn. k zdravotnictví?

Od mala úplně ne. Tím že jsem z vesnice Polevsko, tak mě to dříve táhlo spíš směrem k přírodě. Vlastně ale díky florbalu jsem se vydal medicínským směrem. Pamatuji si, jak už někdy v dorostu a juniorce polovina týmu hrála s ortézou nebo často chyběla kvůli zranění. Tam jsem si řekl, že to asi není správně a naivně si vymyslel, že v budoucnu všechno zachráním.

Když to vezmete ze svého odborného hlediska, opravdu je to zátěž pro tělo hrát na palubovce, jak se často třeba vyčítá fotbalistům, co si jdou zahrát futsal?

Samozřejmě že je, zejména pro kolení vazy je to velký nápor. Ale každý sport má něco. Plavání vám zase přetěžuje ramena, volejbal kyčle a tak bychom mohli pokračovat. Na druhou stranu v dnešní době je mnohem lepší varianta ničit si tělo sportem než si ho ničit tím, že nesportujete vůbec. Já osobně mnohem raději řeším problémy pohybového aparátu způsobené fyzickou aktivitou. Ono když nebudete sportovat, tak vás klouby začnou taky bolet a navíc si tím tělo ničíte i z interního hlediska (nadváha, vysoký krevní tlak…).

Už jste se ve své práci setkal s nějakými slavnými sportovci, kteří rádi právě za panem Kolářem chodí?

Na klinice potkáte na chodbě samozřejmě ty nejslavnější lidi ze sportovního, ale i třeba kulturního nebo politického prostředí. Tito pacienti ale většinou směřují do ordinací ke starším kolegům. Já se ještě musím hodně učit. (úsměv)

Pojďme k florbalu. Když jste hrál dejme tomu za dorost, jaké byly vaše představy o kariéře?

V té době byl cíl zahrát si za A tým České Lípy, jestli to bude v 2. lize můžu, nebo v superlize jsem tenkrát tolik neřešil. Na druhou stranu v tom věku byl florbal pro mě vším a budoucnost jsem rozhodně plánoval spojit s vrcholovým florbalem. Pamatuji si, jak jsme si se spolužákem Milanem Tichým na gymplu dělali legraci, že budeme hrát ve Švédsku. U Milana to ale zas tak nereálné není (úsměv).

Na co budete nejraději vzpomínat?

Rád vzpomínám na celých 10 let strávených v českolipském dresu. Jinak samozřejmě nejvíce mi v paměti utkvěly postupy do extraligy juniorů, do první ligy mužů a samozřejmě do superligy před třemi lety.

Fanoušci už možná nevěřili, že uvidí na palubovce Honzu Merlíčka. Jak vnímáte jeho návrat?

Já taky nevěřil (smích). Určitě týmu pomůže, je ale obrovská škoda, že měl tolik let pauzu, myslím, že jinak by byl rozdílovým hráčem. Měl vždycky skvělý cit na přihrávku. Já sám mu vděčím za to, že jsem ovládal střelecké statistiky v juniorských kategoriích.

Kde vidíte českolipský klub dejme tomu za pět let?

V extralize v nové hale s velkou tribunou (úsměv). Bude to ale velmi těžké. V budoucnu se bude muset velká část energie klubu vynaložit na práci s mládeží. Bez toho se dlouhodobě v tak velké konkurenci, jako je superliga, nedá udržet. Tím že jsem ale stále v úzkém kontaktu s klubem, tak vidím, že se jde správným směrem.

A ještě dejme na závěr slovo už zmiňovanému Janu Merlíčkovi: „S Kubou Novákem jsme si vždy dobře rozuměli. Jak na hřišti, tak v soukromém životě. Je to cílevědomý člověk, který si jde za svým snem. Rád vzpomínám na juniorská léta, když jsme spolu hrávali v lajně a Kuba vždy po mé nahrávce uklízel balónek do prázdné brány.“ (úsměv)

autor: Alex Neugebauer

foto: facebook Jakuba Nováka