David Kavalír se chystá na MČR, rád by opět přivezl medaile



Sice s velkými „porodními bolestmi“, ale i tak to vypadá, že se sport v Česku pomaličku dostává do normálu. Kromě jiných sportovců jsou za to rádi i karatisté, které v posledním měsíci tohoto roku čeká republikový šampionát. Nebude na něm samozřejmě chybět ani výprava českolipského Sport Relaxu. K favoritům na medaili by měl patřit i jeho člen David Kavalír.

V prosinci by se mělo uskutečnit mistrovství ČR v olympijském karate. S jakými ambicemi tam pojedete?

Myslím, že s ambicemi jako každý rok. Předvést co nejlepší výkony a hlavně si to užít i přes ty všechny překážky v přípravě. Samozřejmě potěší, pokud se mi opět podaří získat medaile jako tomu bylo na předchozích mistrovstvích.

Tím že je to „olympijské karate“, dá se říci, že to je to nejprestižnější a nejuznávanější u nás? Občas se člověk trochu v těch šampionátech ztrácí…

Rozumím. Pro lidi, co se v karate moc neorientují, je toto téma trošku těžší. Karate má mnoho organizací a stylů. WKF (olympijská organizace) zahrnuje všechny tyto styly dohromady. Tudíž ano, za mě je to nejprestižnější organizace s velmi kvalitní a do počtu největší konkurencí.

Pro většinu sportovců, snad kromě fotbalistů, cyklistů a tenistů, je největším cílem olympiáda. Jak je podle vás toto u karatistů?

Tak samozřejmě, komu by se to nelíbílo. Jenže karate se do programu Olympijských her dostane v Tokyu poprvé a další olympiádu to vypadá, že už tam možná zase nebude. Tudíž ještě karate ani nedostalo šanci ukázat, jakým bude pro olympiádu přínosem a do dalších her už teď pravděpodobně dostane stopku. Na olympiádu do Tokya je extrémně složité se kvalifikovat. Do každé kategorie tam nastupuje jenom myslím 8 nejlepších závodníků z celého světa a to je pro všechny v Česku nereálné. Tam jsou šance pro světové velmoce, kde se dá karatem živit, což u nás opravdu není možné..

Letošní sezona je (nejen samozřejmě) pro sportovce podivná. Jakých výsledků se vám ale i tak podařilo dosáhnout?

Samozřejmě je tato sezona složitá. Závodů bylo kvůli pandemii malé množství a já jsem se zúčastnil nejen kvuli pandemii pouze jednoho kola našeho největšího národního závodu, jímž byl říjnový Národní pohár v Praze, kde se mi podařilo získat z kata 3. místo a z kumite 2. místo. Tím jsem se kvalifikoval na MČR. Tudíž bylo samozřejmě v minulých sezonach mnohem více úspěchů, ale jsem rád, že se mi v době této pandemie podařilo zúčastnit alespoň jednoho takhle velkého závodu a kvalifikovat se z něj na mistrovství.

Jak jste se vlastně dostal ke karate a jakých úspěchů si zatím nejvíce vážíte?

Ke karate jsem se dostal přes mého strýce, který se v karate pohyboval. Když jsme v roce 2010 myslím, dostali letáky, že se otevírá nábor u nás ve školní tělocvičně a viděl jsem i zájem ostatních, tak jsem do toho musel jít. Škoda, že jsem z nich u toho zůstal jediný. K úspěchům – to je hodně těžké, každá medaile má za sebou nějaký příběh a vážím si všech. Ale asi největší hodnoty mají právě medaile z Mistrovství ČR, kdy u nás jsou ty kvality opravdu vysoko a je velmi těžké se držet ve špičce. Také tituly z mistrovství Světa WTKA, kde jsem měl skvělou formu a i přes lehké zdravotní problémy se mi tam podařilo v konkurenci uspět. Ješte k tomu s naší skvělou partou to byly nezapomenutelné závody. Ale hlavně si vážím toho, že mohu dělat to, co mě baví a v obklopení skvělých lidí. Samozřejmě beru jako úspěch i to, že se mi podařilo přes dobré výsledky dostat i do reprezentace.

ptal se Alex Neugebauer

foto: archív Pavla Znamenáčka